Když se v roce 1958 narodily Gillian a Jennifer Pollockovy, začaly se objevovat detaily, které připomínaly život dvou tragicky zesnulých dívek. Jejich vzpomínky, chování i tělesné znaky vytvořily případ, který dodnes nedokáže věda jednoznačně vysvětlit.
Tříletá Swarnlata Mishra začala mluvit o životě ženy, kterou nikdy nepoznala, a s děsivou přesností popsala dům i rodinu z města, kde nikdy nebyla.
Paměť minulých životů patří k nejzáhadnějším jevům lidské zkušenosti, protože se objevuje tam, kde by žádné vědomé stopy neměly existovat. Ověřené případy dětí i dospělých naznačují, že hranice mezi životy nemusí být tak pevná, jak si běžně myslíme, a že ozvěny identity mohou přetrvávat i za hranicí vědomí.