Ráno roku 1908 se nad odlehlou tajgou objevila oslnivá záře, která během několika vteřin proměnila tisíce kilometrů lesa v zónu ticha a popela. Událost po sobě nezanechala kráter ani hmotné úlomky, což z ní dělá jeden z nejděsivějších a nejméně pochopitelných jevů moderní historie.

Carl Gustav Jung, zakladatel hlubinné psychologie, zažil během života události, které se vymykaly logice.

V odlehlém domě na ostrově Man začal ve třicátých letech zaznívat hlas, který neměl mít žádný zdroj. Rodina Irvingových tvrdila, že se z dutých dřevěných stěn ozývá bytost jménem Gef — tvor, jehož původ se nepodařilo objasnit ani po rozsáhlém vyšetřování.

Bélmezské tváře patří k nejzáhadnějším evropským fenoménům, protože se na betonové podlaze jednoho domu objevovaly lidské obličeje odolávající všem pokusům o vysvětlení. Dodnes není jasné, zda jde o fyzikální jev, psychickou projekci, nebo stopu něčeho mimo běžnou realitu.