Vlkodlaci patří mezi nejstarší mýty lidstva. Od antického Řecka, kde se vyprávěl příběh o králi Lykaónovi proměněném ve vlka, až po středověkou Evropu, kde se lidé báli temných sil, se motiv člověka měnícího ve zvíře objevuje znovu a znovu.

Jedním z nejznámějších historických případů je proces s Peterem Stumpem v Německu roku 1589. Tento muž byl obviněn, že se dokáže proměnit ve vlka a že v této podobě vraždil a požíral lidi. Očití svědci tvrdili, že jej viděli útočit na vesničany, a jeho příběh se stal jedním z nejděsivějších „důkazů“ o existenci vlkodlaků. 

Sousedé tvrdili že Petera Stumppa viděli běhat po polích jako vlka a vracel se zakrvácený. Jeden svědek uvedl, že ho viděl pronásledovat mladou ženu, která byla později nalezena mrtvá. Další výpověď říkala, že měl magický opasek, který mu umožňoval proměnu ve vlka ale nikdy nebyl nalezen. Nejvíce šokující svědectví se týkalo jeho údajného kanibalismu. Měl prý zabít a sníst vlastního syna což potvrdila i jeho dcera

Tyto výpovědi byly součástí procesu, který skončil brutální popravou. Peter Stumpp byl natažen na kolo, mučen, sťat a jeho tělo spáleno. Proces měl být výstrahou pro ostatní a stal se jedním z nejznámějších případů „vlkodlačího soudu“ v Evropě

Podobné případy se objevovaly i ve Francii či Švýcarsku, kde byli lidé souzeni jako údajní vlkodlaci. Očitá svědectví tehdejších vesničanů byla často založena na strachu, pověrách a snaze vysvětlit nevysvětlitelné útoky na dobytek či zmizení lidí.

Dnes víme, že mnoho těchto příběhů mohlo mít racionální vysvětlení, od nemocí a psychických poruch (např. klinická lykantropie) až po obyčejné kriminální činy. Přesto mají záznamy o vlkodlacích obrovskou sílu.