Velká sfinga v Gíze je jedním z nejzáhadnějších monumentů starověkého světa. Přestože stojí na okraji pyramidového komplexu už více než 4 500 let, její původ, účel i skutečné stáří zůstávají předmětem debat. Nedostatek přímých historických záznamů, neobvyklé proporce a legendy o skrytých komorách vytvářejí kolem sfingy auru tajemství, která přetrvává dodnes. Jak kdysi napsal neznámý poutník v úryvku nalezeném na okraji Západní nekropole: „Kdo se zadívá do očí kamenného strážce, ten pocítí, že čas zde neplyne jako jinde. Jako by pod pískem dýchalo něco staršího než samotné království faraonů.“ Tento úryvek sice není považován za historický pramen, ale dokonale vystihuje atmosféru, která sfingu obklopuje.

Tradiční egyptologie připisuje vznik sfingy faraonu Chafreovi kolem roku 2500 př. n. l., ale tato teorie není podložena žádným dobovým nápisem. Někteří badatelé upozorňují na vzory eroze na těle monumentu, které podle nich připomínají vodní erozi, což by mohlo naznačovat mnohem starší stáří, možná až o tisíce let. Tato hypotéza je kontroverzní, ale stále živá a často diskutovaná.

Geologické průzkumy odhalily pod sfingou několik dutin a tunelů, které vyvolaly spekulace o možných skrytých komorách, rituálních místnostech nebo dokonce legendárních archivech starověkých vědomostí. Dosud však nebyl nalezen žádný důkaz, který by existenci takových prostor potvrdil. Jisté je pouze to, že podzemí sfingy není dodnes plně prozkoumané a stále může skrývat překvapení. Někteří průzkumníci dokonce tvrdí, že při měřeních zaznamenali neobvyklé rezonance, jako by se pod povrchem nacházela dutina s neznámým účelem.

Známý mýtus tvrdí, že nos sfingy zničili Napoleonovi vojáci, ale historické prameny ukazují, že nos byl poškozen staletí před Napoleonem, pravděpodobně náboženskými ikonoklasty, kteří se snažili znehodnotit „modlu“. Přesný okamžik zničení se už zřejmě nikdy nepodaří určit, ale jisté je, že poškození je velmi staré.

Sfinga mohla sloužit jako strážce nekropole, symbolická podoba faraona jako božského vládce nebo jako astronomický orientační bod. Její pohled směřuje přesně na východ slunce při jarní rovnodennosti, což naznačuje, že její význam byl hlubší než pouhá dekorativní funkce. Tato přesná orientace podporuje teorii, že sfinga byla součástí komplexního náboženského a kosmologického systému.

Jedna z nejzajímavějších teorií tvrdí, že sfinga mohla mít původně hlavu lva, která byla později přemodelována na faraonovu podobu. Důvodem je disproporčně malá hlava vůči masivnímu tělu. Tato hypotéza není potvrzená, ale proporce monumentu skutečně působí neobvykle a podporují představu, že sfinga mohla být přetvořena v pozdějším období.

Kombinace monumentální velikosti, nedostatku přímých historických záznamů, astronomické přesnosti a legendy o skrytých komorách činí ze sfingy jeden z nejzáhadnějších objektů starověku. Její tajemství přežila tisíciletí  a je pravděpodobné, že některá z nich zůstanou neodhalena ještě dlouho. A možná právě proto se dodnes říká, že když se nocí přežene pouštní vítr, je slyšet tichý šepot, který jako ozvěna dávných věků šeptá: „Strážce bdí, i když lidé zapomněli.“