Růst a úbytek světové populace dnes připomíná dva paralelní světy, které se od sebe vzdalují. V některých regionech lidé přibývají tak rychle, že města praskají ve švech, zatímco jinde se celé komunity pomalu vytrácejí. Klíčem k pochopení tohoto rozdílu je jednoduchá rovnice: porodnost vs. úmrtnost. Právě ta rozhoduje o tom, kam jako lidstvo směřujeme.

V Africe, zejména v oblasti subsaharského pásu, populace roste nejrychleji na světě. Důvod je jasný - vysoká porodnost a stále klesající úmrtnost díky lepší zdravotní péči. V některých zemích zde připadá i více než pět dětí na jednu ženu. To znamená, že každá generace je početnější než ta předchozí. Mladá populace přináší energii, pracovní sílu a potenciál, ale zároveň i obrovský tlak na školství, ekonomiku a infrastrukturu. Pokud se růst nepodaří zkrotit vzděláním a dostupnou antikoncepcí, může se stát spíše břemenem než výhodou.

Na opačné straně stojí Evropa, Japonsko nebo Jižní Korea. Zde se odehrává tichý, ale hluboký demografický zlom. Porodnost je dlouhodobě pod hranicí prosté reprodukce, tedy pod úrovní, kdy by se populace udržela sama bez přistěhovalectví. V některých zemích připadá méně než 1,5 dítěte na ženu. Lidé žijí déle, ale rodí méně dětí a výsledkem je stárnoucí populace, která se postupně zmenšuje. Města se mění, školy se zavírají, pracovní trh se ztenčuje a státy hledají způsoby, jak udržet ekonomiku v chodu.

Zajímavým příkladem je i Čína. Po desetiletích politiky jednoho dítěte se země dostala do bodu, kdy úmrtí poprvé převyšují narození. Populace začíná klesat a trend je nevratný. Ani finanční pobídky či podpora rodin zatím nedokázaly zvrátit fakt, že mladí lidé mají méně dětí, než měli jejich rodiče. Podobný vývoj čeká i další asijské státy.

Kam tedy směřujeme jako lidstvo? Pokud sečteme všechny trendy, světová populace ještě několik desetiletí poroste, ale tempo růstu se dramaticky zpomaluje. Očekává se, že kolem poloviny století dosáhneme vrcholu a poté začne celkový počet lidí na Zemi stagnovat či mírně klesat. Budoucnost tak nebude o přelidnění, ale o nerovnováze o světě, kde některé regiony budou mladé a dynamické, zatímco jiné zestárnou a budou se zmenšovat.

Právě tato nerovnováha bude formovat svět zítřka. Migrace, ekonomické přesuny, změny pracovního trhu i nové společenské modely to vše bude odpovědí na demografické síly, které dnes vidíme. Lidstvo tak nestojí před otázkou, zda nás bude příliš mnoho nebo příliš málo, ale jak se vyrovnáme s tím, že různé části světa stárnou či rostou úplně odlišným tempem.

Budoucnost populace není jen číslo. Je to příběh o tom, jak se mění naše hodnoty, životní styl i představy o rodině. Ať už bude svět lidnatější nebo prázdnější, jedno je jisté: demografie bude jedním z nejmocnějších motorů změn, které nás čekají.

Kde tedy bude lidí v budoucnu nejvíce a kde naopak hrozí téměř zánik? Největší nárůst obyvatelstva čeká země s vysokou porodností a mladou populací, především státy subsaharské Afriky, jako je Nigérie, Tanzanie nebo Etiopie. Tyto regiony budou patřit k demografickým gigantům 21. století. Naopak k dramatickému úbytku směřují státy s dlouhodobě nízkou porodností a rychlým stárnutím, například Japonsko, Jižní Korea, Lotyšsko nebo Bulharsko. V některých z nich už dnes počet úmrtí výrazně převyšuje počet narozených a bez migrace by se jejich populace zmenšovala tempem, které připomíná tiché mizení. Budoucnost tak nebude o tom, kolik nás bude celkově, ale jak nerovnoměrně bude lidstvo po planetě rozloženo.

Jak si v tom všem vede Česká republika? To už je kapitola sama pro sebe a rozhodně téma, které si zaslouží vlastní prostor. Demografické trendy u nás mají svá specifika, vlastní tempo i vlastní paradoxy a právě proto se k nim vrátíme v některém z dalších článků. Pokud vás to zajímá, nebojte se nám napsat. SpektrumX je tu od toho, aby otevíral témata, která chcete vidět, a odpovídal na otázky, které vás pálí.

zdroj: veřejně dostupná demografická data OSN, Světové banky a mezinárodní statistické instituce / Ilustrační foto Unsplash