Annapurna I na první pohled nepůsobí jako hora, která by měla budit hrůzu. Není nejvyšší, není nejznámější a rozhodně není nejnavštěvovanější. Přesto si mezi horolezci vysloužila pověst jedné z nejnebezpečnějších hor planety. Její jméno se vyslovuje s respektem, protože právě ona drží titul nejsmrtelnější osmitisícovky světa. Zhruba každý třetí člověk, který se pokusí stanout na jejím vrcholu, se už nikdy nevrátí. Tato statistika nemá mezi osmitisícovkami obdoby a ukazuje, že Annapurna není jen náročná... je nevyzpytatelná.

Hlavním důvodem její pověsti jsou laviny. Annapurna je doslova královnou lavin, místem, kde se obrovské masy sněhu a ledu mohou utrhnout kdykoli i za zdánlivě ideálního počasí. Výstupová trasa vede pod obřími seraky, které visí nad horolezci jako tiché varování. Stačí pár vteřin a klidná stěna se promění v běžící bílou masu, která nebere ohled na zkušenosti ani vybavení. Právě laviny jsou nejčastější příčinou tragédií a dělají z Annapurny horu, kde je riziko přítomné v každém kroku.

Kromě objektivního nebezpečí je Annapurna i technicky mimořádně náročná. Strmé ledové svahy, hluboké trhliny a špatně jistitelné úseky vytvářejí prostředí, kde není prostor pro chybu. Horolezci často říkají, že Annapurna kombinuje to nejhorší z Everestu i K2 - extrémní terén a zároveň permanentní hrozbu lavin. Každý metr výšky je vykoupený maximální koncentrací a fyzickým vypětím.

Dalším faktorem je počasí, které se na této hoře mění rychleji než kdekoli jinde v Himaláji. Bouře se tvoří během minut a dokážou zcela vymazat viditelnost. Vítr, mlha a sněžení ztěžují orientaci i návrat po vlastní stopě a když se počasí zlomí, ústup je často nemožný, protože vede stejnými lavinovými poli, která už mohla být narušená.

Annapurna je navíc horou, na kterou míří jen málo výprav. Neexistují zde dlouhé řetězce komerčních expedic jako na Everestu, není tu množství fixních lan ani zázemí, které by poskytovalo větší bezpečí. Každá výprava je tak trochu pionýrská. Méně lidí znamená méně informací, méně prošlapaných cest a méně možností záchrany, pokud se něco pokazí.

A co je možná nejvýmluvnější Annapurna si nevybírá. Umírají zde i ti nejzkušenější, včetně šerpů, kteří patří k absolutní elitě vysokohorského prostředí. To jen potvrzuje, že tahle hora neodpouští nikomu.

Přesto se na ni lidé stále vydávají. Možná je to touha překonat hranice, možná potřeba dokázat něco, co dokázalo jen pár desítek lidí na světě. A možná je to fascinace místem, které je krásné i děsivé zároveň. Annapurna není hora pro každého. Je to hora pro ty, kteří přijímají riziko a vědí, že návrat z ní nikdy není samozřejmost.